|
|||||||||||||||||
| Historie pochodu | Z historie Těchonína | Když se v lednu 1933 chopila v Německu moci nacistická strana v čele s A. Hitlerem, nikdo nebyl na pochybách, jakým směrem se bude v příštích letech ubírat vývoj evropské politické situace. Tehdejší generální štáb čs. armády pochopil, že jedním z cílů nacistické rozpínavosti bude Československo a přikročilo k úvahám o zvýšení obranyschopnosti tehdejší buržoazní armády a zajištění bezpečnosti hranic republiky. Po dlouhých a složitých jednáních bylo rozhodnuto vybudovat po vzoru francouzské Maginotovy linie rozsáhlý systém pohraničního opevnění, která měla chránit důležitá hospodářská a politická centra a hlavně zajistit hladký průběh mobilizace a přesuny armád při napadení. Po vypracování vojensko taktických studií bylo rozhodnuto opevnit nejdříve nejsnáze prostupnou severozápadní hranici naší republiky na čáře Odra - Labe (tzv. severní válčiště). Teprve později se přikročilo k opevnění ostatních úseků hranic [jižní Slovensko, Krušné hory a Šumava). Po anexi Rakouska bylo nutno vybudovat opevnění i na jižní Moravě. Za vzor při výstavbě opevnění bylo tehdy vzato francouzské opevnění. Protože v některých směrech v našich podmínkách nevyhovovalo, bylo přikročeno k úpravám, které v konečné podobě předčily původní francouzský návrh.
Pro opevnění státní hranice byly při strategicky nevýhodném tvaru republiky velmi nepříznivé podmínky. Vybudovat na tak dlouhé hranici odolné a nepropustné těžké opevnění bylo finančně i stavebně nemožné. O výstavbě těžkého opevnění se uvažovalo pouze na místech strategicky důležitých, prakticky jen na 225 km dlouhém úseku Bohumín - Krkonoše, na jižní Moravě a jižním Slovensku. Všechny ostatní úseky musely být z časových i finančních důvodů kryty pouze opevněním lehkým. Na nejdůležitějších místech obranné linie tvořené ze souvislého pásma samostatných pěchotních srubů bylo pro zesílení obrany spojeno několik v nejodolnější formě vybudovaných objektů do společného obranného uzlu tzv. dělostřelecké tvrze. Do konce září 1938 se podařilo vybudovat téměř 10 000 objektů lehkého opevnění, více jak 260 objektů těžkého opevnění a stavebně bylo dokončeno 5 dělostřeleckých tvrzí.
Celkový finanční náklad na vybudování opevnění byl plánován na téměř 11 miliard Kč. Do skončení opevňovacích prací v září 1938 bylo prostavěno 2,6 miliardy Kč, což byla necelá čtvrtina z celkové plánované sumy.
Hodnota našeho opevnění byla veliká a představovala sílu několika divizí. Není proto divu, že se ho německé velení obávalo, protože nemělo prostředky k jeho zdolání. Naše pevnosti tvořily vrchol fortifikační techniky. Když k tomu připočteme ohromné nadšení a morální vlastnosti obránců pevností, pak tento obranný val tvořil pro nacistická vojska těžko překonatelnou překážku.
DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ BOUDA
Dělostřelecká tvrz Bouda [Baudenkoppe] byla vybudována na stejnojmenném kopci nad Těchonínem na sestupném hřebenu ze Suchého vrchu. Společně s dělostřeleckými tvrzemi Výšina (Berghohe) u Králík a Adam (Adamsberg) u Českých Petrovic měly tvořit uzávěr Kladského výběžku, hlavně však chránit lehce prostupné údolí Tiché Orlice, velmi frekventovanou železniční trať Praha - Olomouc a státní silnice Hradec Králové - Šumperk a Vysoké Mýto - Olomouc. Všechny tyto komunikace vedly těsně u státní hranice s Německem a jejich udržení v případě války mělo velmi velký strategický význam.
V nabídkovém řízení, které ředitelství opevňovacích prací vypsalo na výstavbu Boudy, zvítězila stavební firma ing. Zdenko Kruliš. Výstavba tvrze jí byla zadána 27. srpna 1936. Stavba byla zahájena 1. října 1936 a již v červenci 1937 byl na Boudě vybetonován první objekt. Celkový plánovaný finanční náklad na hrubou stavbu tvrze (zemní, tunelářské a betonářské práce) byl 28,5 miliónů Kč. Na stavbě pracovalo podle rozsahu prací 200 až 350 osob.
Celá tvrzová sestava se skládala z pěti objektů. Za pevnostní linií směrem k Těchonínu byl postaven vstupní srub tvrze. Na druhé straně horského hřebenu směrem k území Německa byly situovány další bojové objekty. Na temeni hřebenu byla umístěna dělostřelecká otočná věž, která byla sice do září 1938 stavebně dokončena, ale nebyla vyzbrojena dvěma houfnicemi ráže 10 cm. Po obvodu tvrze byly rozmístěny pěchotní sruby. Jeden palebně orientovaný na Boříkovice a Králíky, druhý s výstřelem do pásma překážek pod kótu Vysoký kámen směrem k Lichkovu. Oba tyto sruby byly jednostranné, a protože byly umístěny v kopcovitém a lesnatém terénu, kde se nepředpokládal útok tanků, byly vyzbrojeny pouze protipěchotními zbraněmi. Ve třetím pěchotním srubu měl být umístěn pozorovací zvon, ze kterého byl dobrý výhled na území Německa. Zde měl mít stanoviště dělostřelecký důstojník, který měl řídit palbu otočné dělostřelecké věže.
Dělostřeleckou tvrz Bouda obsazoval V. prapor 19. hraničářského pluku. Velitelem tvrze byl jmenován major pěchoty Jan Špale. Osádku tvrze na mírových počtech tvořilo 108 mužů, kteří měli zajišťovat hotovost a údržbu zbraní a zařízení. Osádku tvrze při válečných počtech tvořilo 316 mužů.
Pro nově vzniklé hraničářské prapory bylo nutné vybudovat kasárna. Kasárna v Těchoníně, která byla dobudována v dubnu 1937, zajišťovala ubytování pro 4 hraničářské roty I. praporu pro obsazování objektů těžkého opevnění v úseku Bouda - Zemská brána a dva zvláštní útvary pro obsazování tvrzí Bouda a Adam.
Do 30. září 1938, kdy ředitelství opevňovacích prací zastavilo všechny práce na budování a vyzbrojování opevnění, byly na Boudě vyzbrojeny a stavebně dokončeny všechny rozsáhlé nadzemní objekty a podzemní prostory. Nebylo dodáno pouze těžké tvrzové dělostřelectvo, minomety ráže 5 cm, velké elektrocentrály a nebyl osazen dělostřelecký pozorovací zvon na pěchotním srubu.
|
|||||||||||||||||
|
Celkem: 248577
Dnes: 8 Online: 1 |
